Po roce jsme se opět vrátili na motokárovou dráhu do Trebatic. K této dráze nás vážou vzpomínky do historie staré 20-25 let. V této době byl tento areál nově vybodovaný a byl mezi jezdci hodně oblíbený. Role času a minimum investic se však na něm podepsal a obliba se pomalu vytrácí. Dráha se nachází na malém a přehledném prostoru a i když někde není asfalt nejrovnější, stále je to jedna z nejtechničtějších a je výborná pro naučení dětí. Černou můrou pořadatelů je vždy maličké depo a starost, abychom se zde všichni vešli. To se nakonec vcelku povedlo, i když některé týmy místem zrovna nešetřili, a dokázal bych si představit, že se zde dokáží poskládat ohleduplněji vůči ostatním.

Od sobotního rána se rozjel kolotoč tréninků a trval až do večerních hodin. Dávka osmi tréninkových jízd na této dráze byla nad síly jezdců a někteří jich proto museli pár vynechat. V podvečeru se odjely tréninky měřené. Ihned po nich nastoupil na dráhu bývalý motokárista T. Toth se svou motorkou a ukázal nám 15 minutové street vystoupení. Při jeho kouscích se nám zatajoval dech, jízda po zadním a předním kole, na řídítkách, smykem potěšil každé motoristické srdce. Jeho výkon byl odměňován bouřlivým potleskem. Dokázal, že je dobrý jezdec nejen s motokárou.

Následoval vytrvalostní závod, tentokrát v jiném pojetí. Na startu stálo 9 týmů složených z 10 dětí, holek a maminek, tatínků a mechaniků i dětí starších do 70 let. Tito všichni vyrazili na šlapacích motokárách do závodu na 6 kol na dráze. Celé depo se bavilo, fandilo a povzbuzovalo týmy. V cíli byl nakonec první tým Gregor racing, těsně následován maďarským týmem. Nebo to také možná bylo úplně jinak, ale zde o pořadí zrovna nešlo. Všichni se bavili a to byl smysl.

Naopak o prvenství už šlo v neděli od rána. Ve všech třídách se zahořen boj o další várku bodů. Boje byly maximálně napínavé ve všech třídách, já bych si však dovolil vyzvednout jen třídu jednu a to Honda 390. Je to letos má srdeční záležitost, tak mi to promiňte. Zde se totiž v každé jízdě měnilo pořadí čelních jezdců a ve třetí rozhodující jízdě dojela první trojka ve dramatickém závěru těsně za sebou. A jako vítěz nakonec vyšel Libor Mec. Poslední kola jsme ho s Pavlem a ostatníma honili dopředu a po průjezdu cílem jsme měli slzy v očích. Libora možná znáte spíš jako recesistu a moderátora MP než jako vítěze, ale naprostá většina mu vítězství přála. Jsem rád, že jsme u toho mohli být.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem bezejmenným, kteří se jakkoliv podíleli na jednom z letošních nejlepších víkendů a závodů MP. Nechci je vypisovat, abych na někoho nezapomněl. Další, tentokrát již poslední závod, se bude konat 1.-2. 10. v Dunajské Stredě. Těšíme se na Vás.

Beta

This entry was posted on Neděle, Září 11th, 2011 at 21.38 and is filed under Aktuality. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Responses are currently closed, but you can trackback from your own site.